Jak zastavit umírání našeho venkova?

Škola, kostel, hospoda (obchod) a pošta. Staletími osvědčený čtyřúhelník ztělesňující dobře vybavenou, životaschopnou obec, domov s velkým „D“. Výhody tohoto „modelu“ asi není třeba sáhodlouze vysvětlovat. Za zamyšlení však jistě stojí to, co vlastně z tohoto uspořádání zbylo a zda se státu vyplatí o tento model i nadále usilovat? Školy, zejména ty pravé venkovské, daleko od větších měst, se potýkají s nedostatkem dětí. Vzpomínáte ze svých školních let na třídu se třiceti spolužáky? Dnes na venkově nedostižné, neboť současné třídy tvoří často ztěží 15-ti členné kolektivy.

Takto můžeme pokračovat dále. Církev neboli živá farnost je pro většinu venkovských oblastí raritou. Kněží tráví hodiny na cestách mezi svými kostely, neboť spravují vždy několik farností dohromady. Zpět do roviny světské zjišťujeme, že z venkova mizí drobné prodejny, nahrazované zdánlivě výhodným artiklem městských supermarketů.

Náš výčet by nebyl kompletní bez posledního pilíře živého venkova, dostupných poštovních poboček. I ty již minimálně pět let čelí vytrvalé snaze o jejich zrušení. Přitom evropská i naše národní legislativa dbá na jejich dostupnost i na veřejný zájem, který je základním rysem dostupných poštovních služeb. O mimořádném zájmu veřejnosti svědčí i nedávná petice Sdružení místních samospráv, pod níž se podepsalo 111 tisíc občanů ze všech regionů ČR. I v naší obci, v Dolních Studénkách, se pod petici připojily desítky signatářů. Máme totiž v živé paměti, kolik komplikací přineslo jen dočasné uzavření naší vesnické pošty. Ani nechci domýšlet situaci, kdy by byla naše pošta uzavřena natrvalo. Od kolegů starostů vím, že přímým důsledkem likvidace pošty je i další vlna úpadku místních drobných provozoven. Lidé vyberou hotovost ve městě a primárně ji také zde utratí.

Negativní důsledky rušení pošt asi netřeba dále vypočítávat. Rýsuje se však nějaká vize pro řešení tohoto problému? Jistě ano. V prvé řadě mějme na paměti, že poštovní síť je rodinné stříbro, jehož rozbitím definitivně uzavřeme příležitost nabídnout veřejnosti státem kontrolovanou strukturu více než 3200 poboček. Tato síť si v současnosti na sebe jako celek nevydělá. Lze však úspěšně pochybovat o tom, jakou ztrátu generuje, neboť nezávislá data neexistují. I přesto se začíná hovořit o nutnosti dofinancování České pošty ze strany státu. Padají částky blížící se jedné miliardě korun ročně, a to vše bez představy, jak z této „bryndy“ systémově ven… V této souvislosti chci poukázat na jednu důležitou příležitost. Tou je veřejná správa. Již nyní jsou naše obce přetěžovány nejrůznějšími administrativními činnostmi. Nechť stát tedy nedotuje Českou poštu, ale nakoupí u ní nové služby, které přiblíží portfolio státní správy občanům ve venkovských oblastech.